O babi Jiřince

Naše babička Jiřinka již od dětství ráda „zaměstnávala“ ruce. Ať se jednalo o háčkování, pletení, šití, vyšívání či pečení vánočních dobrot. A mezi ně patřilo i pečení perníků - tehdy jednoduchých, nezdobených. V době, když se jí narodili 2 synové – Milan a Václav, začala babička Jiřinka péct perníčky ve větších dávkách a také je zdobit, protože oba kluci také rádi zdobili, lépe řečeno mlsali cukrovou polevu.

V období adventu a velikonoc společně navštěvovali různé zvykoslovné výstavy, jejichž součástí byly i krásné práce perníkářek. K obdivovaným patřily také perníkové ozdoby z Krásné jizby. Bohužel perníkářky v té době (70. – 80. léta min. stol.) nebyly příliš sdílné dělit se o rady. A tak se babička Jiřinka vydala na cestu vlastního hledání.

Sháněla literaturu, prošla mnoho muzeí a vyzkoušela spoustu receptů na těsto a polevu. Prostě pekla a pekla. Zdobila a zdobila. V klubu Lidové tvorby svými díly přispívala na různé výstavy či národopisné akce. A nejen tam. Několikrát již v televizi radila s pečením perníků a také s přípravou jejího nepřekonatelného medového dortu. Pravidelně chodí do muzeí – např. Národopisného muzea, do muzea v Jílovém u Prahy, do skanzenu v Přerově nad Labem. A peče a zdobí dodnes. A jak říká, tak je: „moc šťastná“, že lásku k práci s perníkem má i jejích 5 vnoučátek, které také pečou a zdobí. 

A všem to jde více než dobře!!!