O babi Jiřince

Naše babička Jiřinka již od dětství ráda „zaměstnávala“ ruce. Ať se jednalo o háčkování, pletení, šití, vyšívání či pečení vánočních dobrot. A mezi ně patřilo i pečení perníků - tehdy jednoduchých, nezdobených. V době, když se jí narodili 2 synové – Milan a Václav, začala babička Jiřinka péct perníčky ve větších dávkách a také je zdobit, protože oba kluci také rádi zdobili, lépe řečeno mlsali cukrovou polevu.

V období adventu a velikonoc společně navštěvovali různé zvykoslovné výstavy, jejichž součástí byly i krásné práce perníkářek. K obdivovaným patřily také perníkové ozdoby z Krásné jizby. Bohužel perníkářky v té době (70. – 80. léta min. stol.) nebyly příliš sdílné dělit se o rady. A tak se babička Jiřinka vydala na cestu vlastního hledání.

Sháněla literaturu, prošla mnoho muzeí a vyzkoušela spoustu receptů na těsto a polevu. Prostě pekla a pekla. Zdobila a zdobila. V klubu Lidové tvorby svými díly přispívala na různé výstavy či národopisné akce. A nejen tam. Několikrát již v televizi radila s pečením perníků a také s přípravou jejího nepřekonatelného medového dortu. Pravidelně chodí do muzeí – např. Národopisného muzea, do muzea v Jílovém u Prahy, do skanzenu v Přerově nad Labem. A peče a zdobí dodnes. A jak říká, tak je: „moc šťastná“, že lásku k práci s perníkem má i jejích 5 vnoučátek, které také pečou a zdobí. 

A všem to jde více než dobře!!!

 

 

 

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení