Historie perníku

Dávná historie perníků

Historie perníků a jiného medového pečiva sahá do nejdávnějších časů. Nejdříve to bylo jen pečivo z mouky a medu, které se našlo už v egyptských hrobech. Dokonce již antičtí spisovatelé psali o zvyku starých Řeků rozdávat při slavnostních příležitostech perníky různých tvarů. Perníkům se říkalo marcipány, což nejpravděpodobněji pochází z biblické dějepravy, kde se praví, že apoštol Marek se se svými lidmi živil sladkým chlebem, vyrobeným z medu a kukuřičné mouky, upečeným na slunci. Tento chléb se nazýval Markův (Marcipane). Proto je dodnes sv. Marek ve znaku perníkářského cechu.

Příprava perníků byla vždy velmi fyzicky náročná práce. Už jen připravit těsto, které se v minulosti dělalo ve velkém až z 10kg mouky, vyžadovalo hodně síly. Mouka se musela nejdříve cedit, mísit, následně se těsto muselo nechat pár týdnů až měsíců odležet. A někdy pak bylo tak tvrdé, že se následně muselo i porcovat sekyrou. Poté se těsto muselo rukama zahřát, aby ho bylo možné hníst a zpracovat.

Prospěšnost perníku

Název „perník“ se používá od doby, kdy se jeho chuť začala upravovat pepřem (z lat. pepř-piper). A také od této doby se začal perník považovat nejen za laskominu, ale také jako lék při žaludečních a střevních potížích. Později se do perníku začalo přidávat i další koření-ať už domácí či cizokrajné. Ale samozřejmě každý perníkář měl svůj vlastní recept, který udržoval jako rodinné tajemství.

Tvarování perníku

V prvopočátcích se těsto tvarovalo v ruce, následně se vytlačovalo do hliněných a poté i dřevěných forem (tzv. kadlub), ve kterých se ještě před samotným pečením nechalo odležet. Formy bylo nutné vysypat hladkou hrachovou moučkou, aby se těsto dobře vyklopilo. Dřevěné formy odrážely tehdejší společenský a náboženský život. Objevovali se v nich bohaté ornamenty, roucha, podoby světců, portréty panovníků, milostné výjevy. Později, po období 30leté války, vznikla obliba forem s jezdci na koni, dam a kavalírů v nádherných oblecích, rodových erbů a znaků. V 18. stol. se perník dostal mezi běžný lid a objevily se nové náměty jako např. srdce, panenky, miminka, zvířátka či zástupci různých řemesel. Speciálně srdce lze zařadit i do oblasti obřadního pečiva. Příkladem jsou dříve hojně pečené svatební koláče velkých rozměrů (hlavně na Moravě), které mají homolovitý tvar a jejich výzdoba se skládá z pečeného cukroví, perníků, sušeného i čerstvého ovoce, doplněné větvičkami rozmarýnu, myrty nebo krušpánku (buxusu), což jsou symboly lásky a plodnosti.

Až teprve od 19. stol. se těsto začalo vykrajovat formičkami, tak jak to známe dnes. S tím také ale zmizel zdobný povrchový reliéf se všemi detaily a perník měl zcela hladký povrch. A ten bylo třeba nějak nazdobit. Využívaly se k tomu nejdříve jen barevné polevy nanášené štětečkem, až následně i bílé, které se již nanášely trubičkou. A tak bylo možné vytvářet různá zdobení, ornamenty. K tomu se také využívaly barevné nálepky s lakovaným povrchem, které se lepily polevou. Nejčastěji na nich byla nálepka čerta, Mikuláše, různých zvířátek či panenek.

Každopádně nejoblíbenějším tvarem se symbolickou podobou byli a stále jsou perníky ve tvaru srdce.

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení